Národní památník obětí totalitních režimů v Uherském Hradišti

    Tisková zpráva spolku Memoria z 25. června 2021.

    Bývalá věznice v Uherském Hradišti je místem s pohnutou minulostí. Za protektorátu zde byla vězněna řada bojovníků proti fašismu, za zdmi věznice pak trpěly i stovky lidí nepohodlných komunistickému režimu. Mnozí z nich byli vystaveni jen těžko představitelnému týrání, život některých skončil popravou na nádvoří věznice. Areál věznice svému účelu přestal sloužit roku 1960. Po spletité nedávné historii je objekt, jenž je kulturní památkou, v majetku státu – spravuje jej Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových. Nyní tento areál v samém srdci Slovácka čeká na rekonstrukci a další využití. Pokud půjde vše podle dosavadních plánů, centrum Uherského Hradiště dozná výrazné proměny do roku 2028.

    Jak bude areál architektonicky pojednán? Jak se promění bývalé cely na kanceláře? Jak se podaří zachovat dostatek piety a citlivý přístup k paměťové rovině? Tyto a mnohé další otázky si nyní kladou zajisté nejen členové spolku Memoria. Iniciativa za důstojné využití věznice v Uherském Hradišti vznikla roku 2009, kdy hrozila dražba areálu. Občanský spolek usiluje o proměnu místa utrpení a lidské svévole, ale i statečnosti, v prostor trvalého hledání pevných základů spravedlnosti a respektu k základním právům každého člověka. Prostředkem k naplnění této vize je vybudování a živý provoz moderního muzea-památníku, který bude podstatnou součástí vznikajícího areálu.

    „Domnívám se, že Věznice Uherské Hradiště aspiruje na místo Národního památníku obětí totalitních režimů,“ říká předsedkyně spolku Memoria Anna Stránská a dodává:Ze třech národních památníků, které v České republice máme, ani jeden nevzdává hold a úctu památce obětí komunistického režimu. V Uherském Hradišti se vybudování takového místa nyní přímo nabízí. Osobně považuju za důležité nadále utvářet pomocí mnoha různých střípků paměti jakousi ,mapu zla komunistického režimu‘, který přímo navázal na zvůli nacismu a ze kterého se naše země teprve pomalu začíná vzpamatovávat. Umístění národního památníku v Uherském Hradišti mně vzhledem k minulosti tohto místa připadá velmi příhodné.“

    Díky aktivitě spolku Memoria, řadě dobrovolných spolupracovníků a dobré součinnosti s orgány veřejné správy se podařilo zejména v období let 2014 až 2019 v prostoru věznice zprovoznit příležitostné „prozatímní muzeum“. Areálem prošly tisíce návštěvníků prohlídek, koncertů, výstav a dalších událostí živého umění, každý rok zde proběhla ekumenická bohoslužba smíření. Tyto aktivity významným způsobem přispěly ke zvýšení povědomí o minulosti uherskohradišťské věznice, a to zdaleka nejen ve zdejším regionu. 

    Dlouhé snažení řady aktérů o nápravu neutěšené situace konečně v roce 2016 vyústilo v nadějný krok. Mezi Úřadem pro zastupování státu ve věcech majetkových, ministerstvy financí, kultury a spravedlnosti, Okresním soudem Uherské Hradiště, Městem Uherské Hradiště a Zlínským krajem bylo uzavřeno Memorandum ve věci budoucího využití areálu. Objekt tak v roce 2017 přešel do správy ÚZSVM a ten připravuje rekonstrukci objektu, který má podle rozhodnutí Regionální dislokační komise z 2018 na základě Studie využití areálu sloužit jak Muzeu totality, tak Okresnímu soudu, Probační a mediační službě a Okresnímu státnímu zastupitelství. V průběhu roku 2020 začaly přípravné práce – areál byl vyklizen, provádí se stavebně technický průzkum a další dokumentační práce. Přípravou instituce s pracovním názvem Muzeum totality je pověřeno Moravské zemské muzeum jakožto příspěvková organizace Ministerstva kultury ČR v úzké spolupráci se Slováckým muzeem, které je zřizováno Zlínským krajem.

    Spolek Memoria předestírá ideu vzniku jakéhosi Areálu spravedlnosti a apeluje na kvalitní architektonické řešení. V areálu kromě zmíněných budoucích složek justice a vznikající paměťové instituce sídlí Střední uměleckoprůmyslová škola, v prostorách bývalého justičního paláce. Jde o rozměrný uzavřený blok budov v centru města, do něhož je třeba jej urbanisticky co nejlépe začlenit.

    „Na hradišťské věznici je unikátní její zakonzervovanost, jsou zde silné stopy minulosti – doslova je možné pozorovat na vrstvách loupající se omítky jednotlivá období, a to od relativně pokojných dob Rakouska-Uherska. Je zajímavé sledovat, jak paměť tohoto místa byla z veřejného povědomí na dlouhá léta vymazána, a to i daleko po roce 1989. Doteď není výzkum natolik kompletní, aby alespoň historici měli dostatečně přesně pokryty všechny zásadní informace z pohnuté historie místa,“ říká Anna Stránská, která se o věznici zajímá od svých středoškolských let. „Sama si ze setkávání s pamětníky vždy odnáším nové podněty a informace. Poslední perličkou je ta, že na nádvoří věznice, kde se popravovalo, a kudy procházeli odsouzení mezi soudní síní a svou celou, si příslušníci SNB vybudovali pro relaxaci volejbalové hřiště. Antukový povrch se nedávno našel při průzkumech a nám se jeho účel podařilo zjistit díky rozhovorům v rámci příprav filmového dokumentu o věznici. Je to pro mě v podobné kategorii necitlivosti, jako když část věznice byla od šedesátých let využívána jako družina a školní jídelna.“ 

    Jak zaznělo v nedávné přednášce předního světového znalce dějin střední a východní Evropy Timothyho Snydera, který díky přípravám Dokumentačního centra holokaustu na Moravě vystoupil na konferenci Brně: „Muzea z nikoho neudělají mávnutím kouzelného proutku velkého humanistu, ale mohou přispět k pochopení a přijetí minulosti, což je klíčem k individuální odpovědnosti v současnosti.“„Práce na budoucnosti areálu hradišťské věznice, kterou má ve správě ÚZSVM, jsou náročným mnohovrstevnatým procesem, taky takovou prověrkou státního aparátu. Věřím tomu, že všichni do procesu zapojení máme povinnost úsilí nevzdat nejen kvůli našim předkům, ale taky pro naši budoucnost, má-li být nadějeplnou,“ dodává za spolek Memoria Anna Stránská.