Věznice Uherské Hradiště

Svědek událostí, na které bychom neměli zapomenout.

Iniciativa za důstojné využití věznice v Uherském Hradišti vznikla roku 2009, kdy hrozila dražba areálu. Usilujeme o proměnu místa utrpení a lidské svévole, ale i statečnosti, v prostor trvalého hledání pevných základů spravedlnosti a respektu k základním právům každého člověka. Prostředkem k naplnění této vize je vybudování a živý provoz moderního muzea-památníku, který bude podstatnou součástí vznikajícího areálu. Více

Areál spravedlnosti

Okresní soud, okresní státní zastupitelství a probační a mediační služba jako představitelé výkonu spravedlnosti tady a teď. Muzeum-památník zabývající se na podkladě tragických i hrdinských osudů minulosti stavem, kdy je lidem spravedlnost a spolu s tím i lidská důstojnost upírána. Využijme unikátního spojení institucí k vybudování veřejného prostoru zasvěceného ideálu spravedlnosti!

Paměť a pieta

Paměť tohoto místa se na dlouhá desetiletí podařilo potlačit a téměř vymazat z veřejného povědomí. Zlo, které zde bylo pácháno, ale nikam nezmizelo. Podívat se mu zpříma do očí je prvním krokem k očistné katarzi. Prostor k pietě, tichému a naléhavému usebrání nad utrpením a oběťmi mnoha lidských bytostí, je nezbytností zejména pro nás, nyní živé. 

Vzdělávání a reflexe

Pro naši současnost a směřování je zásadně důležité poznávat a pojmenovávat principy, jak se z pokušení jednotlivců zneužít vlastní moc rodí nelidský systém. Potřebujeme  nepředpojatě a bez uhýbání před temnými stránkami zkoumat vlastní minulost. Vytvořme živé místo pro takové hledání a jeho reflexi, ať už ve formě osvěty, vzdělávání apodněcování k vědomému občanství, nebo v podobě umění zasahujícího lidské city.

Silná architektura

Unikátní místo si zaslouží výsostné architektonické řešení. Kvalitní architektura vytváří nejlepší možné podmínky pro každodenní provoz a naplnění funkcí stavby. Svým prostorovým uspořádáním a estetickým výrazem má šanci umocnit působení umístěných institucí a naplňování jejich poslání. Chceme, aby se areál stal vzorovým veřejným prostorem vědomě spoluvytvářejícím střed města.

Odpovědná stavba

Příběhy politických vězňů z hradišťské věznice poukazují mimo jiné na selhání odpovědnosti mnoha jedinců, které umožnilo vznik systému represe. I proto chceme, aby areál byl od samého počátku stavbou odpovědnou. Aby vznikal férovým způsobem a byl vybudován i provozován s vysokou odpovědností ke svému okolí a životnímu prostředí za použití nejlepších dostupných postupů a technologií.

Evropský rozměr

Věznici jako součást justičního areálu vybudovala Rakousko-uherská monarchie, svědkem nejbolestnějšího dění byla za éry válkou porobeného a poté komunistickým režimem uchváceného Československa. Zdejší osudy byly vždy součástí širšího, než jen místního či regionálního příběhu. Kdykoliv v Evropě vítězilo zlo a bezpráví, hranice států pro ně nic neznamenaly. Tím spíš nesmějí bránit sdílení zkušeností s překonáváním zla. Chceme muzeum-památník jako jedno z evropských míst paměti a respektovaného partnera podobných institucí ve světě.

Bývalá věznice v Uherském Hradišti je místem s pohnutou minulostí. Za protektorátu zde byla vězněna řada bojovníků proti fašismu, za zdmi věznice pak trpěly i stovky lidí nepohodlných komunistickému režimu. Mnozí z nich byli vystaveni jen těžko představitelnému týrání, život některých skončil popravou na nádvoří věznice. Více

2028

Dokončení rekonstrukce věznice

Pokud půjde vše podle plánu ÚZSVM, v tomto roce by mělo být otevřeno muzeum-památník a do části objektu by se měly nastěhovat justiční složky. Stane se z místa s pohnutou historií „Areál spravedlnosti“ (reflektující její pošlapávání v minulosti a usilující o její hledání v přítomnosti)? Vybudujeme v Uherském Hradišti Národní památník obětí totalitních režimů – významnou součást mapy zla komunistického režimu?

Přípravné práce

V průběhu roku 2020 začaly přípravné práce – areál byl vyklizen, provádí se stavebně technický průzkum a další dokumentační práce. Přípravou instituce s pracovním názvem Muzeum totality je pověřeno Moravské zemské muzeum jakožto příspěvková organizace Ministerstva kultury ČR. Spolek Memoria bedlivě pozoruje aktivity směřující k důstojnému využití věznice a sám se snaží věci pomáhat tam, kde může. Spolek usiluje o kvalitní architektonické zpracování budoucího areálu.

2020
2016–2018

Začátek velké spolupráce

Dlouhé snažení řady aktérů o nápravu neutěšené situace konečně v roce 2016 vyústilo v nadějný krok. Mezi Úřadem pro zastupování státu ve věcech majetkových (ÚZSVM), ministerstvy financí, kultury a spravedlnosti, Okresním soudem UH, Městem Uherské Hradiště a Zlínským krajem bylo uzavřeno Memorandum ve věci budoucího využití areálu. Objekt tak v roce 2017 přešel do správy ÚZSVM a ten připravuje rekonstrukci objektu, který má podle rozhodnutí Regionální dislokační komise z 2018 na základě Studie využití areálu sloužit jak Muzeu totality (pracovní název), tak Okresnímu soudu, Probační a mediační službě a Okresnímu státnímu zastupitelství.

„Prozatímní muzeum“

Díky aktivitě spolku Memoria, řadě dobrovolných spolupracovníků a dobré součinnosti s orgány veřejné správy se podařilo zejména v období let 2014 až 2019 v prostoru věznice zprovoznit příležitostné „prozatímní muzeum“. Areálem prošly tisíce návštěvníků prohlídek, koncertů, výstav a dalších událostí živého umění, každý rok zde proběhla ekumenická bohoslužba smíření. Tyto aktivity významným způsobem přispěly ke zvýšení povědomí o minulosti uherskohradišťské věznice, a to zdaleka nejen ve zdejším regionu. V roce 2017 přinesla spolupráce s Městem Uherské Hradiště, Slováckým muzeem a Klubem kultury UH otevření Expozice Věznice UH. Zvýšený zájem veřejnosti podpořil i snahy na politické úrovni.

2014–2019
2009

Iniciativa za důstojné využití věznice

Širší povědomí o tom, co se za zdmi věznice dělo během války a zejména v 50. letech, téměř dokonale vytlačené z kolektivní paměti, rostlo jen zvolna. Zlomovým momentem se stal záměr Ministerstva spravedlnosti odprodat objekt ve veřejné dražbě. Představa možného komerčního využití míst, kde trpěli nevinní lidé, vedla ke vzniku občanské iniciativy za důstojné využití věznice (s právní formou občanského sdružení – spolku Memoria). Navazující petici podepsalo během následujících let přes 15 000 lidí, včetně řady významných osobností. Hrůzy zdejší věznice dostal do celostátních médií soud s A. Grebeníčkem, jedním z nechvalně proslulých dozorců (a otcem poslance za KSČM).

Léta tápání – „kam s ní“?

Období po změně politického režimu v roce 1989 je rozporuplné. Na jedné straně snaha Konfederace politických vězňů, aktivních jednotlivců i veřejných činitelů se s dědictvím v podobě obrovského areálu uprostřed širšího centra města zatíženého temnou historií se ctí vypořádat, na straně druhé jistá nemohoucnost celé společnosti tváří v tvář komplikovanému úkolu. Na počátku 90. let se jako reálné jevilo obnovení vězeňského provozu v podobě vazební věznice, tato i další úvahy narážely na obrovskou finanční, ale i organizační náročnost. Roku 1993 se v prostoru před areálem nicméně KPV podařilo vybudovat alespoň malý Pomník obětem komunismu.

1990–2008
80. léta

Plán na rekonstrukci, ze samotek obchoďák…

Značná rozloha prostor se nabízela jako skladiště nejrůznějšího materiálu. Od kulis Slováckého divadla přes archivní spisy až po rekvizity k prvomájovým a dalším režimním oslavám. V přízemí traktu samotek jednu dobu sídlila lékařská ordinace. Z plánu vybudovat z bývalých cel internát pro studenty SUPŠ naštěstí sešlo. Urbanistická studie centra města z roku 1980 pracovala s myšlenkou vybudovat zde Dům služeb (blok samotek by v tom případě šel k zemi), zdravotní středisko a velkokapacitní jídelnu.

Využívání prostor po ukončení provozu věznice

Vzápětí po ukončení vězeňského provozu část věznice začalo využívat Okresní oddělení SNB (Sbor národní bezpečnosti, zahrnoval také Státní bezpečnost), postupně obsadilo celé východní křídlo, včetně přiléhající části justičního paláce. Do jeho západního křídla byla v první polovině 60. let přesunuta Střední uměleckoprůmyslová škola. V části věznice získala „trvale provizorní prostory“ jedna ze základních škol – školní družina zde skončila provoz až někdy v roce 1990.

60. a 70. léta
50. léta

Nejtemnější období

Komunistický převrat v roce 1948 přisoudil hradišťské věznici roli jednoho z nechvalně proslulých míst. Vězněni, lidsky ponižováni a nelidsky týráni zde byli odpůrci nového režimu, ať už ti skuteční, nebo jen domnělí. Hradišťská věznice byla významnou součástí systému totalitní, nacistickými a zejména sovětskými zkušenostmi „poučené“ represe. Zvrácený vynález „elektrických bot“ je nejznámějším symbolem zla, kterým prošly v hradišťském kriminále stovky nevinných lidí, z nichž mnozí skončili s podlomeným zdravím a někteří na popravišti.

Proměna standardní věznice v místo utrpení

Justiční areál s věznicí sloužil svému účelu jak v závěrečných letech Rakousko-uherské monarchie, tak za první československé republiky. Jeho první výraznější stopou v dějinách je věznění účastníků generální stávky 1920, která se v nedalekém Hodoníně (jako i v několika dalších městech) zvrhla v násilnosti. Za nacistické okupace sloužil areál Gestapu jako vyšetřovací věznice. Prošly jí tisíce odbojářů, bezohledné a kruté zacházení s lidmi se ve zdejších zdech poprvé „zabydlelo“. Po skončení války zde probíhaly tzv. retribuční soudy a na nádvoří věznice došlo k řadě poprav

1. polovina 20. století
Konec 19. století

Za císaře pána

Potřeba postavit novou věznici, tehdy na okraji krajského města, vyvstala z důvodu reorganizace politické správy a soudnictví roku 1855. O stavbě budovy krajského soudu s přilehlou věznicí rozhodl městský výbor v roce 1890, 27. července téhož roku stavbu schválil císař František Josef I. Celkovým nákladem 3 miliony korun byla stavba dokončena v roce 1897 v historizujícím novorenesančním slohu.

Víte o něčem, co se týká kteréhokoliv období minulosti věznice, ať už jde o vzpomínky, fotografie nebo dokumenty? Jste ochotni je sdílet? Může to být cenné!