Data a milníky

Znáte nějaké důležité datum, které by zde nemělo chybět? Prosím, spojte se s námi.

1855

  • Reorganizace politické správy i soudnictví. Tehdy se stal krajský soud v Uherském Hradišti vyšetřovacím soudem zločinů a přečinů pro soudní okresy Uh. Hradiště, Napajedla, Uh. Ostroh a Strážnice.
  • V Rakousko-Uhersku začaly vznikat justiční areály přímo propojující soudní budovy s vězeňskými. Delikventi zde pobývali ve vyšetřovací vazbě, případně si zde posléze odpykávali soudem vyměřený trest – jednalo se však především o nejméně závažná porušení zákona, nezřídka pouhé přestupky.

1880

  • Rozhodnutí ministerstva spravedlnosti o stavbě nových justičních budov v Uherském Hradišti, ještě však bez stanovení přesného rozsahu.
  • V tomto roce krajský soud sídlil v tzv. malých kasárnách na dnešním Masarykově náměstí a věznice v ulici Františkánské. Kromě toho, že nevyhovovala aktuálním požadavkům, přinášela poloha věznice mimo jiné i ten nešvar, že uprchlí vězni nacházeli azyl v klášteře, který s věznicí těsně sousedil.

1887

  • Za datum konečného rozhodnutí o rozsahu a lokalitě k umístění justičního paláce s věznicí lze zřejmě považovat 9. říjen 1887.

1891

  • Požár dosavadní věznice ve Františkánské ulici.

1892

  • Začátek stavby justičního paláce s věznicí.

1897

  • Dokončení stavby justičního paláce s věznicí.

1920

Věznice na leteckém snímku roku 1923, v zadní části (vpravo) plocha vězeňského zahradnictví.

1924

  • Součástí vězeňského areálu byly od počátku i hospodářské plochy určené k pěstování plodin nejen pro potřeby samotné věznice. Zpráva správy věznice prezídiu krajského soudu z 15. října 1924 uvádí: „Roční bilance vězeňského zahradnictví […] vykazuje vždy značný čistý zisk; tak v roce 1922 – 8.411 Kč 29 hal. a v roce 1923 – 9.396 Kč 08 hal., což jest z této malé plochy (104 kroky široká a 75 kroků dlouhá) pěkný výtěžek.“

1939–1945

  • První opravdu velký nápor zažila věznice v době nacistické okupace. Jen v průběhu let 1940–1941 prošlo zdejší vyšetřovací (vazební) věznicí téměř 800 osob. V dalších letech války celkový počet uvězněných ve vyšetřovací věznici klesal pod 300 osob za rok.
  • Počet uvězněných zde za protifašistickou činnost se dá jen řádově odhadnout na několik tisíc. Zpravidla šlo o tzv. zajišťovací vazbu trvající několik dní či týdnů, po nichž byli zadržení převezeni do jiných věznic v protektorátu (nejčastěji Brno), ale také v Německu.
  • V tomto období zde byli vězni poprvé surově fyzicky týráni: „Kdo se opozdil, byl Pollakem týrán, kopán do břicha a německy mu spíláno. Jedenkrát zastihl mě, že na kobce sedím, postavil mě do pozoru a kopl nohou do břicha. Podruhé jsem byl zbit klíčema proto, že jsem špatně položil misku na jídlo ke dveřím … Slyšel jsem také, když Pollak bil jednoho vězně z Brna. Zoufalý křik týraného rozléhal se po věznici.“ (Výpověď Cyrila Smýkala, 11. srpna 1945)

1945–1948

  • V poválečné době se věznice zaplnila vyšetřovanci v souvislosti s potrestáním nacistických zločinců, zrádců a jejich pomahačů na základě tzv. retribučních dekretů prezidenta republiky. Mimořádné lidové soudy v Uherském Hradišti byly během tří let posoudily žaloby na více než 1 200 osob (působnost hradišťského soudu zahrnovala také okresy Hodonín, Zlín, Uh. Brod, Holešov a Kyjov).
  • Výroční zpráva věznice krajského soudu v Uh. Hradišti za rok 1945 uvádí: „O 9. hodině dne 1. května byl zatčen a do věznice dodán první vězeň: starosta města, německý státní příslušník Thomas Flassak. Tohoto prvního vězně následovali druzí a bylo do věznice tohoto dne dodáno 85 vězňů politických. Ve věznici byly ihned vyměněny všechny německo-české tabulky a nápisy za tytéž nápisy a tabulky v řeči české.“
  • Za zločiny v rámci tzv. retribučních soudů bylo v Uh. Hradišti popraveno na 40 osob. Například Franz Larisch, ředitel velkomlýnů v Kyjově, původem Čech, který se po okupaci přihlásil k německé národnosti, byl označen za „hlavního konfidenta Gestapa v kyjovském okrese“ a 19. srpna 1946 v hradišťské věznici popraven.

1949

  • Ludvík Hlavačka se stává krajským velitelem StB se sídlem ve věznici.
  • „Skutečnost je horší než mrtvé litery.“ Věta ze zprávy doktora Jaroslava Horňanského, senátního předsedy státního soudu v Brně, ze 14. března 1949. Výsledek kontroly vyšetřovacích praktik používaných ve věznici poukazuje na to, že zde probíhaly brutální a nelegální praktiky proti vězňům. „Týrání vězňů není dovoleno, ale je trestné,“ upozorňuje mimo jiné ve své zprávě Horňanský.

1953

  • Po amnestii nového prezidenta republiky Antonína Zápotockého ze 4. května 1953 dochází k hromadnému propouštění vězňů. Amnestie se z velké části netýkala politických vězňů. Z hradišťské věznice bylo propuštěno 475 osob.

1960

  • Krajská soudní věznice byla zrušena 30. září 1960. Vězni byli eskortováni do krajské věznice v Brně.
  • Reforma veřejné správy vycházející ze zákona č. 36/1960 Sb., o územním členění státu, mimo jiné zrušila Gottwaldovský kraj. Většina jeho dosavadního území připadla nově zřízenému kraji Jihomoravskému se správním centrem v Brně. Navazující uzákoněné nařízení ministra spravedlnosti stejným způsobem reorganizovalo justiční správu, takže dosavadní krajské soudy přesídlily do sídel nových krajských národních výborů (KNV).
  • V budově bývalého krajského soudu tak od roku 1960 sídlil okresní soud, okresní prokuratura a státní notářství, převážně ve vězeňské části pak mělo kanceláře Okresní oddělení Sboru národní bezpečnosti (SNB) – zabíraly 29 místností o celkové rozloze 822 m2.
  • Další prostory areálu sloužily jako skladiště pro potřeby Vnitřní stráže ministerstva vnitra (celkem 114 místností, 2075 m2), ale záhy byly shledány k tomuto účelu jako nevhodné, protože podlahy neměly potřebnou nosnost a charakter stavby neumožňoval využití potřebné mechanizace, takže přemisťování materiálu „…vyžaduje pouze ruční přepravu a v současné době (v roce 1964) je objekt vnitřní stráží uvolněn.“
  • Rovněž tak vězeňská správa areál zcela neopustila a využívala jeho část jako sklad intendančního materiálu, navzdory potížím zmiňovaným výše.

1962

  • Okresní výbor KSČ v Uh. Hradišti se v první polovině 60. let zabýval nevhodným umístěním Střední uměleckoprůmyslové školy. Ta v Uh. Hradišti sídlila v několika různých objektech od roku 1952. Řešením měl být přesun školy do novostavby v Gottwaldově (Zlíně), investiční záměr ve výši 7 milionů Kčs byl ale nakonec nadřízenými orgány vyhodnocen jako finančně neúnosný. V roce 1964 tak situaci školy vyřešily prostory justičního paláce uvolněné okresním soudem. Škola zde sídlí dodnes, v roce 1993 po odsunu policie (původně SNB) obsadila i zbylou část justičního paláce.

1994

  • Město Uherské Hradiště areál v roce 1994 odprodalo Vězeňské službě ČR pod příslibem jeho přeměny na vazební věznici s okresním soudem a státním zastupitelstvím. Projekt nebyl realizován.

1997

  • V roce 1994 vznesl vyšetřovatel obvinění a začal stíhat tři bývalé vyšetřovatele StB za to, že v 50. letech v hradišťské věznici při výsleších mučili vězně. Kromě Aloise Grebeníčka, jehož syn byl v té době předsedou KSČM, šlo ještě o Vladimíra Zavadilíka a Aloise Hlavačku.
  • V červenci 1997 začalo u zdejšího Okresního soudu hlavní líčení. Proces byl ovšem odročen, neboť ani jeden ze tří obžalovaných se k soudu nedostavil.
  • V březnu 1998 byl proces opět odročen, za další čtyři měsíce byl z projednávání vyčleněn jeden z obžalovaných a v červnu 1999 rozhodla předsedkyně senátu Radomíra Veselá, že bude Grebeníčkův případ projednávat samostatně. Obhájce však předložil soudu lékařskou zprávu o jeho špatném zdravotním stavu. Po dalších odročených jednáních a obstrukcích bylo stíhání zastaveno, neboť Alois Grebeníček zemřel.

2002

  • Novým správcem vězeňské části areálu se stal Okresní soud.

2006

  • Žádost Města UH adresovaná Ministerstvu spravedlnosti (min. Pavel Němec) o zahájení jednání o případném převodu zpět na Město UH.
  • Ministerstvo spravedlnosti rozhodlo o nepotřebnosti majetku.

2007

  • Série jednání ministra spravedlnosti Jiřího Pospíšila s hejtmanem Zlínského kraje Liborem Lukášem a starostou města Liborem Karáskem o převodu věznice na Město UH (starosta k tomu pověřen usnesením zastupitelstva) a dalších, včetně ministerstva financí.
  • V té době se objevil také nápad vytvořit v části věznice rockový klub, což neodmítla ani hradišťská pobočka Konfederace politických vězňů.

2008

  • V závěru roku schválilo zastupitelstvo Města UH záměr převodu objektu na Město UH a postupu předtím stanoveného schůzkou zástupců Města UH, ministerstva spravedlnosti a ministerstva financí. Ten mj. řešil přesun některých odborů Městského úřadu z budovy Okresního soudu do budovy věznice.

2009

  • Z dalších jednání vyplynula nabídka převodu na Město UH s možností splátkového kalendáře. Zastupitelstvo schválilo částku 16,5 mil. Kč za zpětné nabytí věznice. K dohodě však nedošlo, neboť cena dle odhadu byla asi dvakrát vyšší.
  • Ministerstvo spravedlnosti za jednu z možností označilo i prodej ve veřejné dražbě s vyvolávací cenou 32 mil. Kč. Tato možnost podnítila vznik občanské iniciativy Memoria žádající důstojné využití areálu.
  • Město UH bylo v důsledku vývoje ochotno přistoupit pouze na bezplatný převod majetku. Usnesení zastupitelstva zmiňuje závazek v části bezplatně nabytého areálu zřídit muzeum připomínající utrpení nespravedlivě odsouzených vězňů v období totalitních režimů a umístění vzdělávací instituce“.

2010

  • Senátoři z regionu Antonín Seďa a Jaroslav Plachý se na začátku roku neúspěšně pokusili prosadit jednorázový zákon o bezúplatném převodu věznice na Město UH.
  • Po dalších jednání ministerstvo spravedlnosti (min. Daniela Kovářová) opět přislíbilo převod na Město UH za 16,5 mil. Kč, které bude možno hradit ve splátkách. V květnu převod za tuto částku schválilo zastupitelstvo. K převodu bylo zapotřebí prohlášení Okresního soudu o nepotřebnosti majetku a souhlas ministerstva financí s prodejem za kompromisní cenu. Okresní soud však pod hrozbou povodní přesunul do věznice část svých archiválií, čímž padla podmínka nepotřebnosti objektu.

2011

  • Okresní soud sděluje, že podle vyhledávací studie, kterou si zadal, je nejoptimálnější variantou řešení potřeb OS využití prostor věznice. Město UH si obstaralo „ideovou studii umístění Muzea totalitních režimů v části areálu“ a znovu zaslalo žádost o vyjádření OS o nepotřebnosti objektu. Okresní soud sdělil, že počítá s rekonstrukcí pro vlastní potřeby a připouští přeměnu části areálu (nejvíce autentických prostor) v Muzeum totalitních režimů.
  • Za této situace zastupitelstvo zrušilo usnesení o odkoupení věznice a potvrdilo, že ustupuje od zájmu nabýt areál do svého vlastnictví a spokojuje se s ujištěním, že v jeho části bude možné zřídit muzeum.

2012

  • Memoria pořádá výstavu Minulost za zdí v budově Krajského úřadu ve Zlíně s cílem zvýšit povědomí o tématu věznice.

2014

  • Město UH se obrací na ministerstvo spravedlnosti (min. Helena Válková) s naléhavou žádostí o řešení stavu věznice.
  • Začátek intenzivního využití objektu pro příležitostné prohlídky a kulturní i pietní akce v režii spolku Memoria.

2015

  • Z kraje roku Město UH urguje odpověď od ministerstva spravedlnosti. V březnu odpovídá ministr spravedlnosti Robert Pelikán – MS konstatuje nepotřebnost objektu a má zájem ho prodat městu nebo soukromému subjektu. Starosta města Stanislav Blaha zve ministra k návštěvě věznice.
  • V létě věznici navštívil ministr kultury Daniel Herman, rozeběhla se další jednání.

2016

  • V květnu si areál prohlédl také ministr financí Andrej Babiš.
  • Další jednání mezi Městem UH zastoupeným starostou Stanislavem Blahou a státními institucemi vyústila v podpis Memoranda o spolupráci ve věci budoucího využití areálu bývalé věznice v Uherském Hradišti.
  • Bez ohledu na využití dalších prostor Memorandum předpokládá vyčlenění historicky nejcennějších částí pro vznik Muzea totality (pracovní název).

2017

  • Objekt je v souladu s Memorandem převeden do správy Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových.

2018

  • Na základě prostorové studie a souhrnu potřeb veřejných institucí v Uh. Hradišti vybírala dislokační komise z několika variant využití objektu. Rozhodnutí určilo, že v obnoveném areálu má sídlit Muzeum-památník (pracovně „Muzeum totality“), Okresní soud, Probační a mediační služba, Okresní státní zastupitelství (a ve svých stávajících prostorách také Střední uměleckoprůmyslová škola).

Areál v současnosti prochází komplikovaným procesem přeměny, který by podle současných předpokladů měl být ukončen jeho otevřením v nové podobě v roce 2028. Aktuální i plánované kroky je možné sledovat na webu ÚZSVM.