Jsou to lidé, jejichž osudy spoluvytvářejí výjimečnou paměť tohoto místa.
Při vzácných setkáních s nimi, ať už bývalými politickými vězni, nebo jejich blízkými, si člověk uvědomí, že myslet na hradišťskou věznici jen jako na místo lidského utrpení a nelidské nízkosti by byla chyba. Stejně tak důležité je vědět, že i v těch nejtemnějších chvílích, nepředstavitelných pro nás, kdo jsme je neprožili, dokázali mnozí bojovat o své lidství. Že hrdinství má mnoho podob, někdy docela nenápadných. A že se na ně nedá se zárukou připravit. V paměti hradišťské věznice je zapsána také spousta malých i velkých příběhů, ze kterých je možné čerpat naději.
V počátečním období obnovujícího se zájmu směřovala snaha o sběr pamětí zejména k osudům nespravedlivě vězněných v padesátých letech. Je to pochopitelné, pamětníci tohoto období patřili k nejstarším ještě žijícím generacím. Pro mnohé z nich znamenala možnost konečně o minulosti otevřeně mluvit velké zadostiučinění. Jsme spolu s nimi vděční, že se ho dočkali. Mnohé z těchto osobností se také staly aktivními členy naší iniciativy.
* 1933 „Musím říct, že mě celou dobu nebili. Jenom při jednom vyšetřování byly otevřené dveře do sousední místnosti, tam seděl na…
* 1927 † 2020 „Výslechy byly dlouhé, byly tvrdé a vyčerpávající, protože jsem měl strach. Vyšetřovatelé se totiž pídili po jménu člověka,…
* 1914 †︎ 2011 „V kriminále se mluvilo o tom, že se při vyšetřování používá elektrika, něco naprosto nelidského. Já jsem při…
* 1926 † 2019 „Říká mně: Jak vám tu jednu střelím, tak se ani nezmožete! A já jsem mu řekla: ‚Poslouchejte, vy…
* 1925 † 2016 „Tak nejdřív se nás snažili psychicky zdeptat. Potom přišly fyzické výslechy, které se protahovaly. Oni se střídali a…
* 1922 †︎ 2009 „To oni dělali takhle ze psiny. V jedné ruce měli pistoli a ve druhé bejčák. Pendrek, to je…
* 1932 † 2019 „V sedmnácti mě zavřeli, do třiceti sedmi jsem prakticky strádal, a tak jsem si řekl: ‚Vždyť já to…
* 1930 † 2020 „Jednou si vymyslel náš velitel, že máme uklidit chodbu dole v suterénu. A naráz se otevřely dveře a…
* 1924 † 2022 „Hrozný hlad jsem zažil, v životě už jsem takový hlad nezažil.“ Jana Petruchu jako vysokoškolského studenta nejvíce zajímala…
* 1924 „Musel jsem hrát blázna, abych nebyl popraven. Věděl jsem, že jde o život, a tak jsem se snažil hrát. Ihned…
* 1934 „Zaprvé jsme se příšerně báli. Němci vězně dost mlátili. My jsme byli v takové cele, která měla mříže – bylo…