* 1922 †︎ 2009
„To oni dělali takhle ze psiny. V jedné ruce měli pistoli a ve druhé bejčák. Pendrek, to je hračka, to máte takové šišky černé z toho a barva se vymění za 3 měsíce. Ale bejčák, to je smrtelné. A když vás ještě do čerstvé rány přišel mlátit, tak to jste byl vyřízený. To se nedalo vydržet.“
Kde má růst srdce, musí tvrdnout dlaně, říkával páter Antonín Huvar. Ačkoliv měl sám dlaně po deseti letech v nejtěžších komunistických lágrech řádně mozolnaté, svůj životní příběh nikdy nevyprávěl zlomeným hlasem. „Udělej si z celého kriminálu prdel a přežiješ.“ Heslo, kterým se farář řídil, reflektuje jeho nadhled, humor, vnitřní sílu i upřímnost. Antonín Huvar pocházel z moravských Albrechtiček. V roce 1942 jako dvacetiletý mladík odmaturoval na gymnáziu a odešel do kněžského semináře. O pět let později už byl farářem ve Vizovicích, kde jako skaut pracoval s mladými lidmi a po únoru 1948 se podílel na distribuci letáků zesměšňujících nový režim. Ať žije cirkus, stojí v nich. Antonína Huvara brzy vypátrali a zavřeli v uherskohradišťské věznici. Elektřinu jako mučící nástroj tehdy ještě nepoužívali, vězně ovšem řezali bez výčitek. „My vám teď ukážeme, co jsme se od Němců naučili,“ prohlásil Alois Grebeníček. Huvar odolával do chvíle než mu řekli, že zavřeli jeho maminku. Poté se rozhodl přiznat i k tomu, co neudělal. Závěr zněl – vizovický kněz velel podvratné skupině a odsedí si 10 let. V daném procesu neušlo trestu dalších 33 mladých lidí.
Se slovy „tenhle roh, to je kaple“ založil páter Huvar v jednom z pracovních táborů v Čechách modlitební skupinu; s vězni rozjímal vždy před ranní šichtou. Začal se zajímat o geologii a sbíral v dolech zkameněliny. Pak ale přišla doba hrůzy ve věznici na Borech. Právě tam páter Huvar rozmlouval s generálem Heliodorem Píkou večer před jeho popravou, tam, konkrétně v korekcích, poslouchal šílící i umírající vězně, zbité a osamocené v temných kobkách. Sadističtí dozorci ubíjeli do bezvědomí také Huvara. Aby neztratil duševní zdraví, povídal si s pavouky, kteří se chodili hřát pod tenoučký paprsek světla, dopadající do cely přesně ve 13.40.
Za spoluorganizování zcela smyšleného borského povstání, kvůli němuž socialistický soud popravil několik lidí včetně jednoho z mála slušných dozorců, vyfasoval Antonín Huvar dalších 20 let. Celý trest si ale neodseděl a po deseti letech v lágrech a korekcích se vrátil domů do Albrechtiček. Pracoval střídavě jako dělník a farář, podle toho, co mu komunisté zrovna povolili. Inicioval řadu záchranně-stavebních projektů na kostelích a kaplích v kraji, psal a pořádal kurzy pro mládež. V roce 1998 obdržel Řád Tomáše Garrigua Masaryka III. třídy za vynikající zásluhy o demokracii a lidská práva. Zemřel v září 2009 v Novém Jičíně.