Díky aktivitě spolku Memoria, řadě dobrovolných spolupracovníků a dobré součinnosti s orgány veřejné správy se podařilo zejména v období let 2014 až 2019 v prostoru věznice provozovat příležitostné „prozatímní muzeum“.
Komentovaných prohlídek, tematických výstav, koncertů, performancí a dalších akcí se během těch let zúčastnily tisíce návštěvníků. A to nejen z města či regionu, ale i z mnoha vzdálenějších míst Evropy.
V době, kdy bylo komplexní řešení budoucnosti areálu v nedohlednu, jsme se tak snažili dostupnými a často improvizovanými prostředky naplnit jednu z nejpodstatnějších funkcí, ke které je podle našeho přesvědčení svou pohnutou minulostí areál předurčen. Dotknout se minulosti, i té relativně nedávné, z nejrůznějších perspektiv a úhlů pohledu se s ní skutečně setkat – a tím ji (a všechny zkušenosti do ní zapsané) učinit součástí naší přítomnosti.
Prozatímní prostor a „zárodečná instituce“
Věznice přestala sloužit svému původnímu účelu v roce 1960. Od té doby v ní bylo provedeno pouze několik dílčích stavebních úprav, které usnadnily její využití především pro skladování nejrůznějšího materiálu (od dokumentů po transparenty k prvomájovým průvodům). Dalším výraznějším zásahem se stalo přemalování části stěn zeleno-šedou a přidání rudé hvězdy do průčelí kaple pro účely natáčení filmu v roce 1989. Vše podstatné ale zůstalo na svém místě bez jakékoliv změny, vystaveno postupnému chátrání.
Úpravy prostor
Aby se do tohoto prostředí, svou autenticitou mimořádně působivého, mohla podívat veřejnost, bylo třeba provést řadu opatření. Základní úklid prohlídkových tras, jejich vyznačení, osvětlení temných částí, zajištění některých nebezpečných míst. Syrovost a „neurčenost“ prostoru spolu s omezenými prostředky zároveň dávala příležitost k tvořivé práci s místem ve snaze zvýraznit některá témata, umocnit zážitek, přimět k zamyšlení. Zkoušeli jsme hledat a uplatňovat přístupy, jaké bychom rádi potkávali i v budoucí paměťové instituci, která zde vznikne.
Tematické výstavy
Stálou součástí naší „expozice“ byly panely Slováckého muzea shrnující historii objektu, sekci samotek doplňovaly panely s příběhy politických vězňů. V průběhu let pak tento základ doplnila celá řada tematických výstav a instalací, jako například Příběhy bezpráví vzdělávacího programu Jeden svět na školách humanitární organizace Člověk v tísni, výstava s názvem Nepřemožená, věnovaná Miladě Horákové, nebo rozhlasový projekt Zapomenuté portréty. Do prostorů věznice jsme nechali vstupovat i umění v jeho nejrůznějších podobách.
Sběr vzpomínek
Mezi návštěvníky byla zejména zpočátku řada lidí s rodinnou historií spojenou nějakým, vesměs bolestným způsobem s věznicí. Přirozenou součástí naší činnosti se tak stal sběr vzpomínek, poznatků a v některých případech i předmětů. Z pozůstalosti Anny Honové, vězněné z politických důvodů v Hradišti, jsme získali knihy a publikace tematicky spojené s „dědictvím“ věznice. V jedné z cel jsme zřídili dočasnou Knihovnu Anny Honové jako zárodek fondu budoucí instituce a vyzvali návštěvníky, aby do ní nejen nahlíželi, ale i přispívali dalšími přírůstky.
Otevírání veřejnosti
Jednou z fascinujících skutečností spojených s hradišťskou věznicí je fakt, že tento nepřehlédnutelný areál v centru města, velký téměř jako hlavní náměstí, zůstával po dlouhá desetiletí za zdí jako zcela neznámý a nedostupný prostor. Z povědomí obyvatel se podařilo téměř dokonale vytěsnit, co vše se za oněmi zdmi v relativně nedávné minulosti odehrávalo. „Znovuzveřejnit“ tento kus města byl zásadní úkol.
Masové návštěvy během slavností vína
Začátkem září probíhají v Uherském Hradišti vždy hojně navštěvované Slovácké slavnosti vína a otevřených památek, součást Dnů evropského dědictví. Prohlídky areálu věznice se staly jejich pevnou a vyhledávanou součástí. Během dvoudenní akce je pravidelně absolvovaly stovky lidí všech generací, nejvyšší návštěvnost vyšplhala ke čtyřem tisícům za dva dny. Návštěvníkům jsme nabízeli různé typy průvodcovských služeb nebo živých komentářů na vybraných místech prohlídky.
Další příležitosti
Během dubnového Mezinárodního dne památek, v rámci Letní filmové školy a při dalších zvláštních příležitostech se konaly komentované prohlídky pro menší skupiny, i v těchto termínech byl zájem o návštěvu vždy značný a šlo opět o stovky lidí.
Se silnými zážitky byly vždy spojené prohlídky pro skupiny politických vězňů a jejich rodinných příslušníků. Zvláštní význam měly návštěvy žákovských a studentských skupin s učiteli, často vázané k jejich tematicky blízkým dlouhodobým projektům.
Role veřejnosti
Veřejnost sehrála důležitou roli také v tlaku na řešení situace historického objektu. Až na výjimky každý z oněch tisíců lidí, kteří absolvovali prohlídky, podepsal naši petici za důstojné využití areálu.
Vzdělávání a osvěta z temných míst
Do průvodcovských a pořadatelských služeb jsme zapojovali studentky a studenty hradišťských středních škol, místní skauty, Sokoly a Orly. Všichni průvodci samozřejmě museli nastudovat základní známá fakta o věznici a u mnoha z nich nezůstalo jen u tohoto minima.
Nenahraditelnou roli hráli aktivní vyučující dějepisu na středních i základních školách. S řadou z nich jsme navázali užší spolupráci, jejímž výsledkem bylo mimo jiné několik žákovských badatelských projektů prezentovaných také v prostorách věznice.
Věříme, že i díky těmto iniciačním zážitkům postupně narůstá množství bakalářských a diplomových prací, které se zabývají tématy spojenými s uherskohradišťskou věznicí a jsou dobrým základem pro další odborné bádání.
K přemýšlení o tom, co vše se vtisklo do prostor vězení, jsme opakovaně zvali žáky a studenty uměleckých škol. Přirozeně především přímo sousedící Střední uměleckoprůmyslové školy, ale i hradišťské ZUŠ a také uměleckých škol vysokých.
Ekumenické bohoslužby smíření
V roce 2007 proběhla v areálu za účasti mnoha politických vězňů komunistického režimu z hradišťské věznice a jejich blízkých první ekumenická bohoslužba.
Od roku 2014 jsme ji pak pořádali už za širší účasti veřejnosti. Obřad společně vedli představitelé křesťanských církví z regionu. Starost o duchovní rovinu dědictví tohoto místa považujeme za nezbytnou součást našich snah. Už jen proto, že náboženské vyznání platilo pro velkou část obětí režimu padesátých let za „přitěžující okolnost“, ale jim osobně naopak víra často dávala sílu v těžkých zkouškách obstát.
Jazykem umění
O místech, jakým je i hradišťská věznice, je podle našeho přesvědčení potřeba přemýšlet a mluvit také obrazným jazykem umění, který dokáže účinně zachytit a rozvést, na co běžná slova nestačí. V období „prozatímního muzea“ jsme uspořádali množství uměleckých intervencí do prostoru věznice, kterých se účastnili jak dosud studující, tak renomované umělecké osobnosti.
Výtvarné „intervence“ a přesahy
V počátcích našich snah vznikla kolekce architektonických studií od studentů Technické univerzity v Liberci.
Do věznice se opakovaně vraceli studenti hradišťské SUPŠ, zejména z oboru užité malby. Spolu s nimi zde například na tématu Za zavřenými dveřmi pracovali i studenti Suffolk University Ipswich (GB). Dále fotografický workshop ve věznici absolvovali žáci hradišťské ZUŠ. Vztah svých prací a zdejšího prostoru ve výstavě Vstupem Vnik (2018) zkoumala trojice studentů pražské Akademie výtvarných umění.
Prostor věznice svým dílem několikrát oslovil politický vězeň, sochař Otmar Oliva, s jejím prostředím se konfrontovaly sochy Zdeňka Tománka, rámec ekumenických bohoslužeb dotvářely liturgické předměty sochaře Daniela Trubače.
K výjimečným počinům patřilo hostování společného projektu Univerzity umění Ostrava a Akademie Sztuk Pięknych v Krakově Dramat Wolności (2015).
Stejně jako tato i některé další akce vznikly ve spolupráci s Letní filmovou školou. Ta během dvou ročníků ve věznici také zkoušela možnosti využití prostředků virtuální reality (VR filmy s tematikou vězeňství). Mezi studentskými filmovými počiny stojí za zmínku krátký dokument Šimona Gogoly Paměť ve vězení.
Živé umění
Ačkoliv nejde mluvit o žádném přímém podílu Memorie na jeho vzniku, je třeba zmínit zásadní počin Slováckého divadla z roku 2014 – inscenaci Cena facky aneb Gottwaldovy boty. Bolestivá témata spojená s hradišťskou věznicí vnesla do veřejného prostoru s nebývalou intenzitou. Počinem už přímo iniciovaným členem našeho spolku bylo komorní představení ze vzpomínek salesiánského kněze Antonína Huvara na pobyt za zdejšími mřížemi. Obzvlášť silné vyznění získalo v prostředí vězeňské kaple představení Zrezivělé dětství Divadla v Řeznické.
Svoji koncertní část měly všechny ekumenické bohoslužby, vystoupil během nich jak pěvecký sbor místního katolického kostela, tak koncertní umělci nebo Horňácká muzika Petra Mičky. Koncert ve vězeňské kapli provedli učitelé a žáci ZUŠ, k nejsilnějším zážitkům patřil Hold odvaze v podání Korngold Quartetu.
