„Dnes jsem měla poprvé možnost si věznici projít jinak. Ne jako posluchač, ale jako průvodce. Nečekala jsem, že budu nadšená tak moc. Velmi mě překvapila reakce studentů, které jsem prováděla. Před samotnou prohlídkou se smáli za bránou věznice. Když ale slyšeli o zvěrstvech, která se ve věznici stala, všem se úsměv z tváří vytrácel. A v tu chvíli jsem si uvědomila, jaký velký smysl to má.“ — Martina Ondrůšková, studentka Gymnázia Otrokovice
„Je až neuvěřitelné, jak neskutečně silná atmosféra sálá ze zdí věznice – mrazivá, ponurá, plná bolesti a utrpení, a přesto je na ní něco magického, uchvacujícího. Jsem rád za možnost zprostředkovat tento zážitek veřejnosti a věřím, že připomínka temné minulosti má vždy smysl, pro jakoukoliv generaci, pouze tak se můžeme z historie poučit.“ — Zdeněk Nedorost, koordinátor výroby v Městském divadle Zlín
„Když jsem se před čtyřmi lety začala kvůli středoškolské práci více zajímat o věznici, nikdy by mě nenapadlo, že se mi toto místo vryje takovým silným způsobem do srdce. Jenže nelze jinak! Nejspíše navždy budu mít před sebou některé z pamětníků a to, s jakou ochotou byli schopni vyprávět své bolestné vzpomínky. V mých očích to byli, jsou a navždy budou hrdinové! Hrdinové, kteří dokázali přemoci křivdu a postavit se nespravedlivému osudu čelem. Věznice v Uherském Hradišti je jako kniha, kniha plná bolesti, smutku, násilí, zlosti, bezpráví, to ale neznamená, že bychom z ní neměli číst, spíše naopak. Můžeme ji brát jako ukázku toho, co by se nemělo už nikdy opakovat, jako extrémní příklad lidské nenávisti a krutosti…“ — Terezie Kopišťová, studentka 3. lékařské fakulty Univerzity Karlovy
Duben 2019