* 1921 † 2019
„V šest hodin se vstávalo. Každý měl malou skleničku vody. Na umytí, na pití, na všechno. S vodou to bylo velice špatný. Ale chlapci byli ukáznění. Všichni.“
Jan Janků se narodil v roce 1921 v Hanušovicích na Šumpersku. Po záboru Sudet v roce 1938 se rodina musela přestěhovat k Přerovu. Jan začal studovat na obchodní škole, byl silně věřící a brzy si našel cestu i ke skautingu. Během války byl nuceně nasazen nejprve v muniční továrně poblíž Breslau (Vratislavi), kde utrpěl zranění a byl tak odeslán zpět do Přerova. Zde byl opět nuceně nasazen, zřejmě ve skladech Wehrmachtu, kde se dočkal i konce války. V poválečném období, kdy se celá rodina vrátila zpět do Hanušovic, nejprve absolvoval roční zkrácenou povinnou službu v čs. armádě, po které nastoupil do zaměstnání u státních drah. Stal se aktivním místním činovníkem, byl členem KSČ, a skautským vůdcem (přezdívkou Šerif). Po únorovém převratu však navzdory členství ve straně brzy upadl v nemilost. Jeho nespokojenost s novými poměry v republice ho prostřednictvím skautského kamaráda Aloise Valenty (nedlouho poté zabitého v přestřelce s StB) přivedla do kontaktu s jednou z odnoží odbojové skupiny Světlana. Naplánovaný přechod hranic, o který se pokusil s dalšími osmi odbojáři, se ukázal být léčkou v režii StB. Na vyšetřování v Uherském Hradišti Jan Janků vzpomíná: „To jsem měl veliký štěstí, že mi vyrazil jenom dva zuby. Dobitej jsem byl jak indián. V obličeji nebylo místečka, kde bych nebyl uhozenej“. V hromadných celách v bylo podle něj tehdy nedýchatelno, tísnilo se tam až dvanáct lidí. Jan Janků v roce 1950 odsoudili v monstrprocesu v rámci podskupinou Světlany „Šimara Alois a spol.“ za velezradu na dvacet let. Po několika měsících v Uherském Hradišti ho k výkonu trestu přesunuli do věznice na Mírově. Zde se časem stal vězeňským zdravotníkem a této pozice se podle jednoho posudku „snažil zneužívat k tomu, že prostřednictvím léků se snaží pašovat různé správy pro odsouzené, kteří naše zřízení nenávidí“. V rámci postupného uvolňování represí bylo povoleno nové soudní řízení, které v roce 1957 panu Janků snížilo trest na 9 let. Od měsíců, které by mu ve vězení zbývaly, jej osvobodila amnestie. Po propuštění se vrátil do Hanušovic, pracoval zde opět u státních drah. Oženil se a narodil se mu syn, založil turistický oddíl mládeže a navštěvoval ilegální církevní vzdělávací akce, v roce 1968 se angažoval v K 231 – Klubu bývalých politických vězňů. Plné rehabilitace se dočkal až po sametové revoluci, kdy se stal také členem Konfederace politických vězňů. V roce 2010 převzal vysoké státní vyznamenání, Řád T.G. Masaryka.