* 1921 † 2019
„V šest hodin se vstávalo. Každý měl malou skleničku vody. Na umytí, na pití, na všechno. S vodou to bylo velice špatný. Ale chlapci byli ukáznění. Všichni.“
Jan Janků se narodil v Hanušovicích na Šumpersku, když ale Československo v roce 1938 ztratilo Sudety, musela se jeho rodina přestěhovat k Přerovu. Jan začal studovat na obchodní škole, byl silně věřící a brzy si našel cestu ke skautingu. V roce 1941 byl ale nasazený v Říši, odkud se mu podařilo utéct a ve Francii se pak připojil k československému vojsku. Po válce pod skautskou přezdívkou Šerif pořádal tábory pro děti. Po únorovém převratu na něho dohlížela StB a zatčení na sebe nedalo dlouho čekat, mylně ovšem v souvislosti s odbojovou skupinou Světlana. U jeho kamaráda Aloise Valenty, kterého zastřelili ve Valašských Kloboukách, našli pero s vyrytým jménem Jan Janků. V Uherském Hradišti ho vyšetřovali Antonín Višenka a Alois Grebeníček, který mu vyrazil dva zuby: „To jsem měl veliký štěstí, že mi vyrazil jenom dva zuby. Dobitej jsem byl jak indián. V obličeji nebylo místečka, kde bych nebyl uhozenej,“ vzpomíná politický vězeň. V hromadných celách v uherskohradišťské věznici bylo tehdy nedýchatelno, tísnilo se tam až dvanáct lidí. Pan Janků se podílel se na vzniku sošky Ježíše Krista, kterou vězni tajně tvořili z několika kousků chleba smíchaného se slinami. Jan Janků byl nakonec v monstrprocesu ve Vsetíně odsouzený na doživotí, později mu soud snížil trest na dvacet let. Další dny svého života trávil ve věznici na Mírově, kde se stal zdravotníkem. Mezitím měl v Brně nové soudní řízení, ve kterém došlo k dalšímu snížení trestu, tentokrát na devět a půl roku. Po návratu z vězení se pan Janků oženil a narodil se mu syn. Založil turistický oddíl mládeže a navštěvoval ilegální církevní vzdělávací akce. V roce 1968 se angažoval v Klubu bývalých vězňů 231 a po sametové revoluci se stal členem konfederace politických vězňů. V roce 2010 převzal vysoké státní vyznamenání, Řád Tomáše Garrigua Masaryka.