* 1932 † 2019
„V sedmnácti mě zavřeli, do třiceti sedmi jsem prakticky strádal, a tak jsem si řekl: ‚Vždyť já to dokážu!‘“
Druhý pokus o emigraci Františku Kolečkářovi vyšel. Předcházelo tomu ale věznění, dlouhé roky šikany a nenaplněných snů.
František Kolečkář z Kunovic strávil v uherskohradišťské věznici čtyři měsíce. Bylo mu tehdy pouhých sedmnáct let. Protože byl skautem a nemohl se dívat na násilnou kolektivizaci, pokusil se s kamarádem v roce 1948 emigrovat. Padli do léčky, byli chyceni a mladý František skončil ve vazbě. Tam ho vyšetřovatelé surově bili. Po několika měsících byl jako mladistvý propuštěn, nemohl ale dokončit školu, vytrpěl si vojenskou službu u obávaných PTP (vojenské tábory nucených prací), sledovala ho tajná policie, ke kvalifikované práci se dostal až po dlouhých letech díky známostem, platové ohodnocení bylo nicméně podprůměrné. Když se v roce 1968 objevily v ulicích tanky s okupanty, František Kolečkář ztratil poslední kapky naděje. Odvahu ke druhé emigraci mu dodal kamarád, který mu prostě řekl: „Franto, ty můžeš jet třeba do Tramtárie, s tvýma rukama se nikde na světě neztratíš!“ A tak následoval druhý pokus o překročení hranic na Západ, tentokrát se přidala i manželka a děti. Vyšlo to a následovalo třicet let vytoužené svobody v USA. I bez počáteční znalosti jazyka se pan Kolečkář uchytil u United Airlines v Kalifornii, kde pracoval pětadvacet let. V roce 1999 se vrátil na rodnou Moravu a zbytek života strávil na Velehradě. Byl členem Konfederace politických vězňů ČR a spolupracoval také se spolkem Memoria.