* 1930 † 2020
„Jednou si vymyslel náš velitel, že máme uklidit chodbu dole v suterénu. A naráz se otevřely dveře a vynášeli na starých nosítkách dospělého muže, nahého, v bezvědomí a dobitého od hlavy až k patě. Samá modrofialová rána. Já jsem stál bezprostředně u toho. Hrůzou jsem ustrnul.“
Páter Stanislav Lekavý se narodil v Josefově u Hodonína, kde byl jeho otec Jan za války starostou a dva roky schovával ve vinohradu uprchlého ruského zajatce. Když mladý středoškolák v září roku 1948 oral a žíznivý se šel napít, řekl mu jeho otec zostra, ať dá první napít koňům. „Křičel jsem, že v kriminále to musí být lepší než doma. Rozhořčený až na hůru. Do čtyřiadvaceti hodin už jsem věděl, co je kriminál,“ vzpomíná na osudný den, který znamenal konec jeho dětství.
Předcházela tomu událost na Obchodní škole v Hodoníně. Jeho spolužák tam po komunistickém puči přinesl letáky odsuzující nedemokratický převrat. StB pak zatkla sedm studentů včetně Stanislava. Ten při výslechu otevřeně přiznal, že s komunismem nesouhlasí. A myslel si, že ho pustí domů. Po třech dnech se ocitl v Brně na Cejlu, kde se setkal s dominikánem Antonínem Zemkem. Po měsíci věznění se dostal do Uherského Hradiště a vyslechl si rozsudek: dva roky vězení. Z místní věznice si odnesl otřesný zážitek. Při úklidu podzemního podlaží kolem něho přenášeli zmrzačeného, dobitého vězně po vyšetřování. Kamarád mu tehdy pošeptal: „Všimni si toho, co otevřel dveře. To je Grebeníček. Ten mně mastil paty.“
V únoru 1949 eskortovali Stanislava Lekavého do věznice na Borech v Plzni. Potom pracoval na Mostecku v hlubinných uhelných dolech. Po roce věznění napsal jeho otec Klementu Gottwaldovi žádost o milost, což Stanislava rozhořčilo (není přece vinný!) a zkusil domů propašovat dopis. Chytili ho a podrobili krutému výslechu, po němž vypadal tak špatně, že od něj při převozu do korekce všichni odvraceli zrak. Pouze jedna cikánka mu do kapsy nenápadně vložila cigarety. Právě jí patřila první mše, kterou po mnoha letech – toho času již páter Stanislav Lekavý – sloužil. V korekci s hrůzou poslouchal nářek bitých vězňů – často válečných hrdinů. Zešedivěl, vypadaly mu vlasy, dostavila se poruchu řeči. Kvůli těsným železům na rukách dostal otravu krve. Na lékaře ovšem neměl nárok. Omdléval a modlil se, vzpomínal na matku. „Z nějakého pocitu zoufalství jsem si celou ránu vykousal,“ popsal Stanislav Lekavý, kterého pak probral z bezvědomí kopanec bachaře. Následoval přesun do pracovních táborů v Jáchymově. Stanislav měl v té době 46 kilo, nikdo s ním nechtěl pracovat (při nesplnění normy dostávali vězni polovinu stravy), a tak na něho zbyl sadistický vrah. Díky němu ovšem přežil.
V září 1950 se konečně dostal domů. Dělal pomocného dělníka, nastoupil k PTP. Později při práci navštěvoval večerní střední školu. Po maturitě dostal opět místo pomocného dělníka. Od roku 1959 ho šikanovala StB, on s ní ale odmítal spolupracovat, naopak začal v roce 1968 dálkově studovat teologickou fakultu v Olomouci a studium kvůli sovětské invazi dokončil tajně. Následný rozvod ho ovšem dostal na dno. Pomohl mu kněz, který ho tajně vysvětil, a také bývalý spoluvězeň Antonín Zemek. Pan Lekavý později dostal místo účetního v Petrovicích a nepřestával bojovat proti komunistickému útlaku. Jeho dopis na obranu vedoucího kroužku biblických nadšenců vysílala BBC.
Dne 25. září 1998, padesát let po zatčení, se dočkal slavnostního kněžského svěcení a stal se duchovním správcem poutního místa Panny Marie Pomocné u Zlatých Hor.