* 1924 † 2022
„Hrozný hlad jsem zažil, v životě už jsem takový hlad nezažil.“
Jana Petruchu jako vysokoškolského studenta nejvíce zajímala geopolitika, jeho nadějnou profesní dráhu ale komunisté zmařili hned na počátku. Rodák z Hroznové Lhoty, jediný syn malozemědělců Jana a Anny, v průběhu druhé světové války studoval gymnázium v Kroměříži. Před maturitou měl odjet pracovat do Říše, ustaraní rodiče se ovšem postarali o to, aby mladý Jan zůstal doma. Při přechodu fronty v roce 1945 střelili Jana do nohy, navíc mu v náručí zemřel německý voják.
Nic mu ale nevzalo chuť dál studovat a po maturitě nastoupil na Filozofickou fakultu Masarykovy univerzity v Brně, obor dějepis – zeměpis. Když studentům nutili vstup do KSČ, Jan Petrucha si našel místo učitele v Uherském Brodě a studoval dálkově. Téhož roku se ho komunističtí úředníci zeptali, jestli věří, že člověk má duši, a on odpověděl, že ano. Vzali mu tedy index a oznámili konec studia. Pan Petrucha poté pomáhal zakládat Orla a napsal část projevu Mons. Šrámka z Londýna.
Kvůli podpoře orelských aktivit skončil v únoru 1949 ve vazební věznici v Uherském Hradišti. Mučení elektřinou sám nezažil, viděl nicméně, jak na vězně působila: „Plazili se po čtyřech, nemohli chodit.“ Vězni měli žízeň a hlad, s vodou se šetřilo, na snídani byla jen půlka krajíce chleba. Jan Petrucha přiznal protistátní činnost, dostal tři roky vězení a tisíc korun pokuty. Někdejší univerzitní student musel pracovat ve slévárnách v Blansku, později v Jáchymově, kde jako vedoucí skupiny hloubil v uranových dolech štolu. Vězni se potají scházeli k modlitbám a možná to byla právě víra, která mu dala sílu přežít poslední týden před propuštěním – na sobě měl při práci venku v mrazu staré promočené hadry, své zachovalé oblečení dal totiž kamarádům. Při odchodu ho navíc kontrola označila za vatikánského a amerického špiona kvůli růženci a plechovce od kávy. Přesto se šťastně vrátil domů.
Zobrazit příspěvek na Instagramu
Pan Petrucha ve věznici v září 2014.