Anna Honová

    * 1926  † 2019

    „Říká mně: Jak vám tu jednu střelím, tak se ani nezmožete! A já jsem mu řekla: ‚Poslouchejte, vy jste muž, já jsem žena. To by bylo hrdinství! Vy jste zřejmě z dělnické rodiny, já taky. A nakonec, toto dělalo gestapo, pokud vím. Ale vy jste příslušník československé bezpečnosti, ta to přece nedělá jako gestapo!‘ On byl tak zaražený, že už mně nedal vůbec žádnou facku.“

    Takto se politická vězeňkyně dokázala ohradit proti surovému vyšetřovateli Holubovi. Anna Honová byla statečná žena, ideál svobody a spravedlnosti hrál klíčovou roli v celém jejím životě. Za války pomáhala v uherskobrodské židovské čtvrti sousedům – Židům. V Praze, kde potom pracovala, bydlela u Růženy Pokorné Purkyňové, vnučky J. E. Purkyně, v jejímž bytě se setkávala s pražskými intelektuály. Na Moravu se vrátila v přelomovém roce 1948. Jako ekonomka využila svého kancelářského místa k tajnému šíření protikomunistických dokumentů. StB si pro ni přišla v únoru roku 1950. Dostala čtyři měsíce odnětí svobody. V uherskohradišťské věznici v pozici chodbařky denně vynášela z cel kýble s výkaly, vídala zakrvavené oblečení vyslýchaných i pohledy lidí, čekajících na popravu. Státní soud Brno jí později přidal dva roky vězení. Po návratu domů ji sledovala státní bezpečnost, nemohla sehnat odpovídající práci. V roce 1968 spoluzakládala pobočku Klubu politických věznů K 231 a kvůli svému odvážnému proslovu opět skončila na vyšetřovně v Uherském Hradišti. Tehdy měla dvě děti, mladší dcerku Dagmar ještě kojila. I když ji přepadl strach o rodinu, s vyšetřovateli si poradila a troufla si dokonce vylepovat v Luhačovicích plakáty proti sovětské okupaci. Potom se raději stáhla do soukromí. Její děti přesto nemohly studovat to, o čem snily. Manžel Anny Honové byl totiž rovněž politickým vězněm, odsouzeným za údajnou špionáž na šestnáct let. Ten se bohužel, na rozdíl od své ženy, konce totality nedožil. Po roce 1990 vstoupila paní Honová do Konfederace politických vězňů Československa a přednášela na školách. V roce 2007 převzala z rukou prezidenta státní vyznamenání.