JUDr. Jan Haluza

    * 1914  †︎ 2011

    „V kriminále se mluvilo o tom, že se při vyšetřování používá elektrika, něco naprosto nelidského. Já jsem při vyšetřování pořád zapíral, což se jim nelíbilo, a tak mi vložili do obuvi železné plíšky a začali vyšetřovat. Pustili elektriku… To bylo hrozné. Když jsem seděl, strašně mi to svíralo srdce, působilo na mozek, nohy se chvěly. Řekli mi, ať si lehnu, a za chvíli pokračovali dál v mučení.“

    Trenér Emila Zátopka, držitel několika běžeckých rekordů a olympijský reprezentant, člen Československé strany lidové, právník, učitel a bohužel také krutě týraný politický vězeň. Řeč je o Janu Haluzovi, který po Vítězném únoru 1948 odmítl členství v KSČ a s ním i nabídku ředitelského postu v Baťových závodech, a začaly mu krušné časy. Byl zatčený ve Zlíně, obviněný ze zločinu přípravy úkladů o republiku a z hospodářské špionáže a odsouzený k šesti letům žaláře. Komunisté ho obviňovali také z členství ve skupině doktorky Milady Horákové. Ponižující pro slavného sportovce bylo už jen to, jak ho z hlavní budovy na vyšetřovnu vodili v železných poutech – lidé ho totiž poznávali. V den výslechu vězni brzy vstávali, celý den museli stát čelem ke zdi, nic nejedli, nic nepili. Večer si pro ně přišli. Kromě nesnesitelného mučení elektrickým proudem používali vyšetřovatelé i jiné metody, trápili vězně velkým žárem nebo je s oblibou bili po chodidlech. I panu Haluzovi rozšlehali chodidla do krve. Další děsivou zkušeností byl pobyt na samotkách a ještě děsivější bylo zjištění, že do stejné věznice zavřeli také manželku. Smluvil si s ní na dálku signál, Mozartovu uspávanku: „Na uherskohradišťskou věznici jsem jí ze samotky pískal. (…) To byly hrozné doby. Nikdy bychom nepřáli žádnému páru, aby toto prožíval.“ Z Uherského Hradiště putoval Jan Haluza na brněnský Cejl, kde měl svědčit proti kamarádovi. Všem ale radil: zapírat! a soud měl pro obžalované zdárný konec. Poté zažil na vlastní kůži jáchymovské peklo. V uranových dolech ho obvinili ze špionáže a zavřeli do temné a těsné podzemní kobky. Na sobě měl pouze spodní prádlo, tričko a ponožky. Celý týden nespal – nebylo na čem, nejedl ani nepil. Žíznivého a vyčerpaného ho denně vyslýchali. Při vyšetřování se Jan Haluza nakazil tyfem a dvaadvacet dní byl v obluzení. Na rozdíl od jiných přežil a v roce 1954 se dočkal propuštění. Fáral pak do ostravských dolů a pracoval jako pomocník skladače jeřábů v Uherském Brodě. Teprve v 60. letech se mohl začít věnovat právnické praxi. Po listopadu 1989 byl oceněn řadou vyznamenání, zasloužil se o obnovu TJ Orel a ještě ve svých 96 letech byl aktivním členem Konfederace politických vězňů.