* 1933
„Musím říct, že mě celou dobu nebili. Jenom při jednom vyšetřování byly otevřené dveře do sousední místnosti, tam seděl na židli nějaký muž. (…) Oni toho člověka tak krutě mlátili, že omdlel a spadl ze židle. Když ležel na zemi, vzal jeden z vyšetřovatelů kýbl s vodou a polil ho, třásli s ním – a potom zavřeli dveře.“
I takový zážitek si z věznice v Uherském Hradišti odnášela teprve sedmnáctiletá Vlasta Černá. Pomáhala ukrývat kněze Felixe M. Davídka a s ním se také pokusila utéct do Rakouska. Kvůli převaděčskému zrádci ale v září roku 1950 skončila na vyšetřovně v Uherském Hradišti. V úplné izolaci ve sklepních prostorách věznice strávila tři měsíce. Nemohla se umýt ani převléct, v cele byl nesnesitelný zápach. Když jí potom povolili koupel, byla šťastná. To ještě netušila, že ji dozorci zavedou do mužské vězeňské prádelny. „Uprostřed stál velký dřevěný škopek s teplou vodou. V něm jsem se měla vykoupat. Teď si představte, že okolo byli samí mužští vězni. Nechali práce a koukali. Bojovala jsem mezi přirozeným studem a touhou se umýt. Nakonec jsem do toho škopku vlezla,“ vzpomíná Vlasta Černá. I když tehdy jako mladistvá vězeňkyně dostala pouze rok za mřížemi, domů se vracela v žalostném stavu. Ve vězení dostala žloutenku a smrti unikla o vlásek. Fyzická kondice i cejch bývalé vězenkyně jí komplikovaly život. Po dlouhotrvajícím docházení na kádrové oddělení ÚV KSČ si mohla udělat zdravotnický kurz. Pracovala pak v psychiatrické léčebně v Brně a s menšími komplikacemi si dodělala maturitu. Později, už se třemi dětmi, dokonce vystudovala psychologii a stala se z ní lékařka. Vlasta Černá žije v Brně.
Zobrazit příspěvek na Instagramu
Paní Černá ve věznici v květnu 2021.