Na fotografii uvěznění čelní představitelé generální stávky po skončení protestní hladovky ve věznici krajského soudu v Uh. Hradišti v roce 1921. Horní řada zleva: Josef Voda z Uh. Hradiště, Antonín Dostálek z Jarošova, Fráňa Richter z Hodonína, Josef Langer z Uh. Hradiště; dolní řada zleva: Ruda Filip z Jalubí, Ferdinand Absolon z Hodonína a Bohumil Grebeníček z Jalubí. Státní okresní archiv Uherské Hradiště
První političtí vězni se do uherskohradišťské věznice dostali po neúspěšné prosincové generální stávce roku 1920. Šlo o akci radikální levice, jejímž cílem bylo získání silnějších pozic uvnitř sociální demokracie, ale i v celé zemi za podpory dělníků. Na jihovýchodní Moravě měla centrum v Hodoníně, v Uherském Hradišti byla zorganizována o několik dní později v době, kdy již neměla šanci na úspěch. Několikadenní nepokoje neměly extrémně násilný charakter, ovšem několik stovek lidí bylo v jejich souvislosti zatčeno a převezeno do hradišťské věznice. Série následných soudních procesů se uskutečnila v budově krajského soudu v Uh. Hradišti, hlavní procesy s vůdčími osobnostmi proběhly v únoru 1921. Obvinění z velezrady byla nakonec stažena a obžalovaní byli odsouzeni za zločiny vzbouření a veřejného rušení pořádku ve výši od 18 měsíců až po pět let těžkého žaláře.
O situaci ve vězení se nám dochovalo výjimečné svědectví Františka (Fráni) Richtra, čelního organizátora stávky a šéfredaktora hodonínského listu Slovácko (zajímavostí je, že v době jeho věznění noviny místo něj redigoval Ivan Olbracht s manželkou Helenou Malířovou). „V uherskohradišťském kriminále bylo živo jako nikdy předtím. Sváželi tam pozatýkané dělníky ze všech koutů Moravského Slovenska. Vždycky jich přivezli celou skupinu, spoutané řetízky k sobě. Když provedli u mě osobní prohlídku a sebrali mi všechno, co jsem měl u sebe, zavedl mne dozorce do cely číslo 25. V cele svítilo světlo a její dveře zůstaly otevřeny. První noc v kriminále je vždycky ošklivá. Cela je šest kroků dlouhá a dva a půl kroku široká. Za minutu ji člověk přejde desetkrát, za hodinu šedesátkrát.“
Slovácké muzeum