Někde v těchto místech musela stát šibenice. Komunisti na ní v padesátých letech oběsili minimálně třicet lidí, nikdo už si ale nepamatuje, nebo si raději nechce pamatovat, kde přesně se oběti dlouhé minuty dusily. Teď je dvůr bývalé věznice v Uherském Hradišti zarostlý, v jedné části ale z křovin a trávy prosvítají zvláštní červené útvary. Jde o zkamenělou antuku. Věznice otevřená v roce 1898 ještě za Rakouska-Uherska, jež svou nejtemnější historií prošla nejprve kvůli nacistům za války, a následně kvůli komunistům po válce, byla v roce 1960 zrušená. Nějaký čas tu měli služebnu esenbáci a ti si místo šibenice postavili volejbalové hřiště. Proto ta antuka. „Myslíte, že bychom měli kus hřiště ponechat pro příští generace?“, ptá se na dvoře chmurné stavby Anna Stránská, předsedkyně spolku Memoria, který se už dvanáct let snaží vytvořit z opuštěného areálu muzeum. Teď to konečně vypadá, že se projekt podaří uskutečnit. Během nedávné Letní filmové školy se do věznice sjeli zástupci Memorie, starosta Hradiště Stanislav Blaha i delegace z Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových, který má celý areál ve správě. Všichni se shodli, že by tu měl být v roce 2028 zpřístupněný Národní památník obětí totalitních režimů.
Přečtěte si celý text Jana H. Vitvara z 20. 8. 2021 na Respektu zde.