Budova postavená v letech 1921–1922 bratry Karlem a Maxem Franklovými jako továrna na
výrobu slivovice a koňaku. V letech 1948–1960 nejprve okresní, poté krajská úřadovna StB. Ve sklepních prostorách byli lidé drženi v samovazbě a docházelo zde ke krutým výslechům. Na půdě objektu mučili příslušníci StB zadržené tzv. elektrickými botami. Dnes budova na Malinovského třídě, dříve Kunovické ulici, slouží pro obor kamenosochařství Střední uměleckoprůmyslové školy.
Z publikace Případ Světlana – Proměny obrazu třetího odboje (Ústav pro studium totalitních režimů, 2017)
PhDr. Jiří Čoupek: Dům čp. 368 na třídě Maršála Malinovského
Židovská rodina Franklova pocházela z Horní Lhoty na okrese Zlín, kde Josef Frankl se svou manželkou Josefou, roz. Donathovou z Uherského Hradiště (1855–1933), začali v roce 1876 na čp. 65 s výrobou borovičky a slivovice.
Jejich starší syn Karel Frankl, nar. 30. května 1876 v Horní Lhotě, se oženil s Matyldou, nar. 18. ledna 1881 ve Slušovicích, se kterou žil několik let ve Vídni. Ještě před 1. světovou válkou se však vrátil domů a v roce 1912 rozšířil se svým bratrem Maxem do Uherského Hradiště firmu svého otce „Josef Frankl a synové“. Karel Frankl však už 8. března 1924 v Uherském Hradišti zemřel a jeho manželka i se svými dětmi Jindřichem (nar. 28. 10. 1903 Vídeň), Otou (nar. 18. 4. 1907 Vídeň) a Kurtem (nar. 22. 2. 1911 Horní Lhota) se odstěhovala do Koryčan. Za okupace musela odejít do Uherského Brodu, odkud byla transportována nejdříve do Terezína a pak do Osvětimi, kde zahynula po 15. prosinci 1943. Obětí holokaustu se stal i její nejstarší syn Jindřich, vystudovaný právník.
Mladší syn Josefa Frankla Max, nar. 29. června 1884 v Horní Lhotě, se oženil 15. září 1911 s Gretou, roz. Bergovou, ze Šternberka, kde se narodila 21. července 1897. Do Uherského Hradiště se přestěhovali v roce 1922, kdy se firma rozšířila na akciovou společnost, jejíž vedení pak od roku 1924 musel převzít Max Frankl se svým švagrem JUDr. Štěpánem Bergem (nar. 18. 5. 1894 Šternberk).
Karel Frankl bydlel původně v Uherském Hradišti v domě čp. 360, který postavil místní stavitel Julius Kopp v Kollárově ulici, dnešní třídě Maršála Malinovského. Vlastní tovární prostory na výrobu slivovice a koňaku však byly zřízeny o něco dál na stavební ploše parc. č. 529 a v roce 1922 vybaveny nejmodernějším zařízením.
Po příchodu Maxe Frankla do Uherského Hradiště se bratři rozhodli postavit si nový dům na uvedené parcele při továrně a předchozí dům čp. 360 odprodat zpět Juliu Koppovi. Ten se také ujal projektu i výstavby domu čp. 368, a tak v letech 1921–1922 vznikla stavebně cenná budova se secesní fasádou a valbovou střechou, v současnosti zapsaná v Ústředním seznamu kulturních památek ČR pod číslem 51041/7-8980. Hlavní průčelí je členěno sedmi okny a uprostřed plochým rizalitem se segmentovým štítem, obě nároží domu jsou zaoblená a završují je kruhové věžičky s kupolemi. Patro od přízemí odděluje profilovaná římsa, korunní římsa pod střechou je umístěna na stylizovaných konzolách. Plochu mezi okny v přízemí člení pásová bosáž, v patře plastická omítka. Nejzajímavějšími architektonickými detaily jsou oválné zlacené terče a výzdoba rizalitem kolem okna v patře.
Po smrti Karla Frankla lihovarnický podnik pozvolna přestal prosperovat a v roce 1935 bylo rozhodnuto o zrušení společnosti likvidací. Novým majitelem areálu se stal Zemský úřad v Brně (1936–1945), respektive Zemský národní výbor v Brně (1945–1948), který ho pronajal Svazu ovocnářů, s. r. o. Uherské Hradiště, v roce 1948 zde byla jeden rok umístěna zimní rolnická ovocnářská škola. V domě čp. 368 zůstali bydlet jako nájemníci manželé Štěpán a Markéta Bergovi se svými dětmi, a to až do roku 1941, kdy byla rodina vystěhována do židovského ghetta v Uherském Brodě. Potom zde bydlela rodina Cyrila Hrabce. S oddělením výrobní a obytné části objektu souvisely stavební úpravy v roce 1936.
Zmíněný advokát JUDr. Štěpán Berg nebyl tedy majitelem domu čp. 368, vlastnil však v Uherském Hradišti jiný dům na třídě Maršála Malinovského, čp. 263. Tato stavba byla postavena koncem 19. století stavitelem Josefem Schaniakem ml. jako řadový koncový patrový dům ve starší části tehdejší Kollárovy ulice. Úprava domu ještě následovala v roce 1902 a adaptace a rozšíření bytů v letech 1924–1926. Štěpán Berg koupil dům asi již po roce 1922 jako nájemní, když však továrna na lihoviny na čp. 368 přestala prosperovat, byl tento dům využit jak pro výrobní, tak pro obytné účely rodiny Franklovy. Ve dvorním traktu byla umístěna destilárna, ve které v letech 1931–1933 provozovala činnost vdova Josefa Franklová a asi od roku 1936 Max Frankl zde provozoval výrobu lihovin a destilaci pravé „Franklovy borovičky“ a prodej lihovin, vína, malinové šťávy a minerálních vod. Po zastavení židovského podniku zdejší výrobu převzal Karel Pilát, který zde od roku 1940 vyráběl lihoviny studenou a teplou cestou. Jeho podnik zastavil výrobu v roce 1948 začleněním firmy do Moravských lihovarů a octáren, n. p. Brno. Max Frankl s manželkou Gretou také v domě žil až do odchodu do Uherského Brodu 10. června 1941. Dům pak připadl Vystěhovaleckému fondu a po válce místnímu národnímu výboru.
Vraťme se však k domu čp. 368, tzv. Franklovce. Jeho osud se zásadně změnil po únorových událostech v roce 1948, kdy se do budovy nastěhovala oblastní úřadovna Státní bezpečnosti. Další reorganizace přišla k 1. lednu 1949, kdy podle zákona 280/1948 Sb. vznikl Gottwaldovský kraj. I když většina úřadů (např. Krajský národní výbor Gottwaldov) měla sídlo ve Zlíně, z tradičních důvodů si také Uherské Hradiště udrželo až do další správní reformy v roce 1960 některé krajské instituce – krajský soud, krajskou prokuratura či krajský archiv. Tím byla posílena i úloha uherskohradišťské oblastní Státní bezpečnosti, kterou ovládli tzv. „partyzáni ze Starého Města“ (Ludvík Hlavačka, Alois Grebeníček, Antonín Višenka a další).
Po majetkové stránce byla budova čp. 368 převedena ze ZNV Brno na nově vzniklý odbor školství KNV Gottwaldov. V roce 1952 v souvislosti s přerušením vazeb s n. p. Svit Gottwaldov byla do Uherského Hradiště přemístěna Státní uměleckoprůmyslová škola Zlín, která vedle hlavní budovy ve Svatováclavské ulici a na Staré radnici získala část prostor v tzv. Franklovce. Zatímco obor sochařství a umělecké plastiky Střední uměleckoprůmyslové školy v Uherském Hradišti zde sídlí dodnes, Státní bezpečnost opustila budovu v roce 1960. Majitelem budovy je pak od roku 2000 Zlínský kraj, celá parcela však byla počátkem devadesátých let 20. století rozdělena na několik částí, při čemž parcela s domem obdržela číslo 529/1 a patří spolu s technickou stavbou č. 529/3 SUPŠ Uherské Hradiště, bývalé výrobní objekty pálenice byly upraveny jako jiná stavba čp. 1265 (staveb. parc. 529/2 a 529/6) a prodány do soukromých rukou.
Prameny a literatura:
- Přiznání k dani domovní 1921–1951, Uherské Hradiště. Berní správa Uherské Hradiště, Státní okresní archiv Uherské Hradiště.
- Sbírka policejních přihlášek okresu Uherské Hradiště. Státní okresní archiv Uherské Hradiště.
- Sčítání lidu 1921, Uherské Hradiště. Okresní úřad Uherské Hradiště, Státní okresní archiv Uherské Hradiště.
- BERGMANN, Ivan et al: Historie a současnost podnikání na Uherskohradišťsku a Uherskobrodsku. Žehušice 2017.
- BEZDĚČKA, Pavel et al.: Staré Město v proměnách staletí. Staré Město 2000.
- ČOUPEK, Jiří et al.: Uherské Hradiště, královské město na řece Moravě. Uherské Hradiště 2007.
- PELIKÁN, Jaroslav, TITZ, Petr: Střední uměleckoprůmyslová škola Uherské Hradiště 1939–1989. Uherské Hradiště 1989.