Jsou to lidé, jejichž osudy spoluvytvářejí výjimečnou paměť tohoto místa.
Při vzácných setkáních s nimi, ať už bývalými politickými vězni, nebo jejich blízkými, si člověk uvědomí, že myslet na hradišťskou věznici jen jako na místo lidského utrpení a nelidské nízkosti by byla chyba. Stejně tak důležité je vědět, že i v těch nejtemnějších chvílích, nepředstavitelných pro nás, kdo jsme je neprožili, dokázali mnozí bojovat o své lidství. Že hrdinství má mnoho podob, někdy docela nenápadných. A že se na ně nedá se zárukou připravit. V paměti hradišťské věznice je zapsána také spousta malých i velkých příběhů, ze kterých je možné čerpat naději.
V počátečním období obnovujícího se zájmu směřovala snaha o sběr pamětí zejména k osudům nespravedlivě vězněných v padesátých letech. Je to pochopitelné, pamětníci tohoto období patřili k nejstarším ještě žijícím generacím. Pro mnohé z nich znamenala možnost konečně o minulosti otevřeně mluvit velké zadostiučinění. Jsme spolu s nimi vděční, že se ho dočkali. Mnohé z těchto osobností se také staly aktivními členy naší iniciativy.