Kdykoliv pomyslím na lidi, kteří mezi těmito zdmi trpěli za naprosto absurdní obvinění, pomáhá mně to uvědomovat si, co je opravdu podstatné a důležité. Naše snaha o záchranu věznice jako místa piety a společné paměti je součástí podstatnějšího usilování.
Osudy nevinně vězněných z tohoto kriminálu, osudy nevinných a týraných ze všech vězení, koncentračních táborů a bombardovaných měst tohoto světa zavazují každého, kdo není lhostejný, k péči o lidskou svobodu a lidskou důstojnost.
Je to úkol každodenní a nelehký, ale pokud se jej nezhostíme, můžeme i my o svoji svobodu a svoje lidství až příliš snadno a možná docela nenápadně přijít. Během uplynulé hodiny se, jak věřím, v každém z nás něco pohnulo. Nehmotné tóny hudby něčím pohnuly. A to mě dovádí k myšlence – nepodceňujme sílu nehmotného!
Z proslovu Anny Stránské, předsedkyně Memorie u příležitosti Koncert ZUŠ v kapli věznice, 16. listopadu 2016