Česká republika je oproti jiným blízkým státům v přístupu k vlastní paměti a místům, která ji ztělesňují, včetně muzeí soudobých dějin, velmi pozadu. Asi v tom hraje roli i rovina nějakých strachů, toho, že aktéři řady problematických činů z minulosti jsou ještě stále i mezi těmi, kteří o věcech rozhodují. Toto nastavení ale čas přirozeně utlumuje. A v posledních několika letech vidím, že se věci začínají měnit. Je to potřebné pro všechny, i když někoho historie primárně třeba nezajímá. Minulosti se musíme snažit porozumět pro lepší budoucnost a ostatně i současnost.
Anna Stránská, zveřejněno 7. 2. 2022