Ekumenická bohoslužba v kapli věznice – Svíce naděje

    Reflexe z ekumenické bohoslužby konané v sobotu 23. dubna 2022.

    Slova „Vyšla hvězda na kraj leta, osvítila do půl světa“ se symbolicky za zvuků Horňácké muziky Petra Mičky nesla kaplí uherskohradišťské věznice, kterou pomyslně osvěcuje hvězda rudá. Po celou dobu ekumenické bohoslužby také vycházely na povrch vzpomínky, silné emoce, ale především naděje. Místo, kde by dříve klid hledal jen málokdo, jím bylo v ten moment naprosto naplněné. O to víc odhalená byla nejen křehkost prostor, kde se tato bohoslužba konala, ale i okolního světa.

    Po několikaleté odmlce se konečně opět naskytla možnost sejít se ke společné modlitbě, jejíž síla spočívala právě ve společném setkání, nalezení pokoje a smíření se především s historií a hrůznými činy přímo v prostředí, kde se odehrávaly. Tuto skutečnost podtrhlo spojení čtyř různých církví – a to konkrétně Československé církve husitské (Iva Pospíšilová), Římskokatolické církve (Miroslav Suchomel), Českobratrské církve evangelické (Jitka Voglová) a Bratrské jednoty baptistů (Tomáš Zetek) –, které opět ukázalo, že lidství skutečně nemá hranice.

    Věznici 23. dubna 2022 navštívilo také několik vzácných hostů, a to například ministr kultury Martin Baxa, starosta Uherského Hradiště a poslanec Stanislav Blaha s místostarosty, ředitel Moravského zemského muzea Jiří Mitáček a jeho spolupracovník Marek Junek, který má zrod památníku ve věznici za MZM na starosti, pan Ivo Popelka a další pracovníci ÚZSVM, nebo třeba Jiří Pavlica. V řadách se objevilo taktéž několik osob s prostory a historií věznice přímo spojených – jmenuju výběrově: Zdeněk Homola, historik a pracovník ÚSTRu, který se tímto tématem intenzivně zaobírá a jehož předkové si přímo za zdmi uherskohradišťské věznice odpykávali své nespravedlivé tresty, z pamětníků pak například Vlasta Černá, která na vlastní kůži zažila hradišťskou vyšetřovací věznici StB, Marie Janalíková, spoluzakladatelka spolku Dcery 50. let, jejíž tatínek zde byl také držen, či členové rodiny Pijáčkovy, která má na věznici a její tehdejší vliv na životy přímou vazbu – konkrétně Jan Pijáček se svým synem Petrem, členem spolku Memoria a zároveň iniciátorem celé události. Zúčastnili se také další členové této iniciativy stojící za tím, že se ve věznici a s věznicí konečně něco děje.

    „Myslím, že Uherské Hradiště i Česká republika má velký, skutečně velký historický morální dluh. Dluh vůči všem, kteří v těchto prostorách trpěli a mnozí dokonce zaplatili svými životy, mnozí podlomeným zdravím,“ nechal se slyšet Stanislav Blaha, starosta Uherského Hradiště.

    Všechny tyto oběti totalitních režimů každému z nás svým utrpením přinesly svobodu a demokracii. Svobodu a demokracii, které je třeba ctít a vážit si jich nejen pro jejich důležitost, ale také právě kvůli úctě k těm, kteří bojovali, abychom my tolik bojovat nemuseli. To však ani v nejmenším neznamená, že naše boje skončily úplně. Naopak – začínají každý den znovu a znovu. A je potřeba si neustále připomínat každou osobnost, která nám vrátka pootevřela. Připomínat si jejich příběhy nejlépe přímo za vstupními vraty do tohoto areálu, jelikož autentičnost přidává na síle zážitku a stěny skutečně dokážou mluvit. Své k tomu řekl i ministr kultury Martin Baxa: „Když jsem tady dnes ráno přišel a procházel jsem těmito místnostmi, tak jsem si znovu uvědomil jednu věc. Žádný papír, žádná učebnice nenahradí to, když člověk stojí bezprostředně v těch místech, kde se všechno odehrávalo.“

    Plná kaple se zapálenými svíčkami prosila za svět velký i světy každého z nás. Prosila za vězněné i věznitele, prosila o skutečné otevření očí, prosila o pokoru a mír. Prosila, ať nemlčíme beze slov ani s nimi, prosila za pravdu a odpuštění. Nechala se objímat doteky dobra.

    Zloba totiž nikdy nebude mít vítězné slovo.

    Babylonský král, kterému nestačily pozemské úspěchy a chtěl stoupat do nebeských výšin, byl poražen. Z historie víme, že takový konec čeká všechny zdánlivě mocné panovníky. Jejich rozpínavost může nabýt až obludných rozměrů, ale rozhodně není věčná.“ — Tato slova na bohoslužbě pronášela husitská farářka Iva Pospíšilová

    Magdaléna Ordeltová, studentka Gymnázia Uherské Hradiště, zveřejněno 30. 4. 2022