Tiché chodby, oprýskané zdi a tíha historie v každém koutě. Bývalá věznice v Uherském Hradišti je místem, kde se v minulosti psaly bolestné příběhy. Letos však ožila jinak – díky objektivům mladých talentovaných fotografů. Studentské Ohlédnutí 2024 se stalo nejen uměleckým projektem, ale i jedinečnou výpravou do minulosti, kterou studenti skrze své snímky proměnili v inspirativní výpověď.
Třetí ročník této výstavy přivedl dohromady nadané studenty z regionu, kteří si prostřednictvím fotografického workshopu v areálu bývalé věznice vyzkoušeli zachytit nejen její syrovou atmosféru, ale
i vrstvy paměti, jež se v jejích zdech ukrývají. Výsledkem je silná kolekce snímků, která zve diváky k hlubšímu zamyšlení nad minulostí, současností i budoucností tohoto místa.
Do projektu se zapojili studenti Základní umělecké školy Uherské Hradiště, Střední uměleckoprůmyslové školy a Gymnázia Uherské Hradiště. Ti měli jedinečnou možnost spojit své síly a během celodenního workshopu v areálu bývalé věznice společně pracovat na uměleckých výstupech.
Expozici si prohlédl i prof. Jindřich Štreit, Dr.h.c., jeden z nejuznávanějších českých fotografů. Jeho odborné oko ocenilo nejen kvalitu studentských prací, ale i rozmanitost tvůrčích přístupů.
Výstava Studentské ohlédnutí 2024 si získala pozornost nejen odborné veřejnosti, ale i médií. O průběhu výstavy Studentské Ohlédnutí informoval i Slovácký deník a TVS.
Spolu v místě, které rozdělovalo
Záměrem organizátorů Studentského ohlédnutí jako „přidružené sekce“ už tradiční fotografické přehlídky bylo propojit mladší zájemce o fotografování v našem regionu a podnítit tak komunikaci a snad i užší spolupráci mezi školami, kde se nějakým aktivním způsobem věnují fotografii. Ve třetím roce existence potvrdilo po příslušných oborech hradišťské Základní umělecké školy a Střední uměleckoprůmylové školy svojí opakovanou účastí ustavení jakési základní trojice škol i uherskohradišťské gymnázium. Záměr je však nadále otevřený i dalším školám, domům dětí, případně spolkům a pod., které se systematicky věnují fotografii. Geografické vymezení je stejně jako u „velkého“ Ohlédnutí spíše pocitové – Slovácko a přilehlé oblasti. Organizátoři uvítají, pokud se jim (prostřednictvím běžných kontaktů Městských kin Uherské Hradiště) případní zájemci ozvou.
Propojování, sdílení zkušeností a vzájemné „okysličování“ nabylo v letošním ročníku zase o kousek konkrétnější podoby, když se studující ze všech zúčastněných škol sešli na celodenním workshopu. Jeho výsledky tvoří letošní výstavu Studentského ohlédnutí, před kterou právě stojíte.
Místem pro společnou práci několika desítek mladých tvůrkyň a tvůrců se stal areál bývalé uherskohradišťské věznice. Prostor, který v minulosti – za nacistické okupace a především v padesátých letech během působení Státní bezpečnosti – bolestně rozděloval mnoho rodinných i přátelských vazeb. Před začátkem společné práce všechny zúčastněné seznámil se základními historickými okolnostmi i několika příběhy konkrétních lidí zástupce spolku Memoria, který se péči o paměťovou stopu věznice dlouhodobě věnuje.
Fotograficky uchopit budovu zatíženou tolika převážně bolestnými vzpomínkami je nesnadný úkol. Tím důležitější bylo pedagogické vedení fotografujících. Ti byli rozděleni do několika skupin, vždy v rámci svých škol, a absovovali v nich dva tématické okruhy, v nichž se potkali s pedagogickým přístupem učitelů z obou škol partnerských (vynechali tedy svoje vyučující).
Práce s Lukášem Psíkem z Gymnázia se soustředila na zachycení stop paměti v architektonickém detailu a probíhala především (byť ne výhradně) v exteriérech. Andrea Malinová ze Střední uměleckoprůmyslové školy nabídla pro vyjádření pomyslných nehmotných stop lidských osudů v prostorách věznice techniku iluminografie – kresby stejně tak nehmotným světlem. Spektrum deseti scénářů evokujících možné emoční situace, v nichž se lidé mezi zdmi věznice nacházeli, nabídl Marek Malůšek ze Základní umělecké školy. Úkolem bylo fotograficky ztvárnit pocity, jaké vhled do popsaných situací vyvolal, a to s použitím určených fotografických prostředků.
Poděkování organizátorů i všech zúčastněných patří pracovnicím uherskohradišťské pobočky Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových, který má areál věznice ve správě a workshop zde umožnil, a také Moravskému zemskému muzeu a spolku Memoria spolupracujícím na přípravě budoucího muzea-památníku.
– Michal Stránský, text z úvodního panelu výstavy