Mezi tisíci vězni, kteří během protektorátu pobývali za zdmi věznice v Uherském Hradišti, bylo nejméně 242 sokolských bratří a sester. Po jejich hrdinství dodnes zbylo pár úředních záznamů a něco málo vzpomínek. Pojďme se blíže podívat na osudy některých členek a členů tohoto stále existujícího spolku, jejichž krev je do věznice nesmazatelně vpita.
Jeden z historicky lépe zdokumentovaných případů se týká sokolských bratrů z Baťova, Župy Komenského. Jako první byl zatčen Metoděj Dostál, čtyřiapadesátiletý starosta jednoty a ředitel měšťanské školy ve výslužbě.
Ke svému zatčení doslova uvádí: „Byl jsem starostou Sokola Baťov, proti němuž byl zosnován záludný útok Gestapa, zatčeno bylo více členů (…) kdyby se nacistický plán zdařil, mnoho členů sokolské jednoty v Baťově by bylo zničeno.“ Zatčen byl 23. 9. 1941, výslechy v Hradišti proti němu vedl nejprve gestapák Krüger, následně Kraiger. Obvinili ho z činnosti v Sokole, styku s cizinou a nepřátelského smýšlení vůči Německu. Bratr Dostál byl při výsleších odvážný a nikoho neudal ani neprozradil. Také díky tomu se zmiňovaná nacistická akce nepodařila. Odseděl si celých sedm měsíců, z toho čtyři a půl přímo v Uherském Hradišti.
Pak to byl případ poslechu cizího rozhlasu, který nacisté odhalili na udání. Bratr Radomír Nitsche, vychovatel, o celém případu říká: „Mladí muži poslouchali u domovníka Slívy cizí rozhlas, celkem 21 osob. Upozornil jsem všechny na krajní opatrnost, všichni slíbili. V srpnu 1941 jsem byl přeložen do Zlína. Teprve v prosinci 1941 jsme byli udáni a zatčeni v lednu 1942. Pět bylo osvobozeno, 16 odsouzeno celkem na 23 let do vězení nebo káznice. Udal tento případ Serbus, který je zajištěn ve Zlíně a také se doznal.“ Nitsche byl vězněn 9 měsíců ve Zlíně a Uherském Hradišti, jeho trest prodloužilo to, že odmítl udat ostatní členy Sokola.
Nacistům se také podařilo částečně rozkrýt buňku místního odboje, kde působil od roku 1939 i strojník a bratr Heřman Stuchlík. Ten byl nakonec zatčen 5. 2. 1942 gestapákem Kraigerem na základě výpovědí spoluobviněných. Obvinění se vztahovalo na poslech cizího rozhlasu a rozšiřování zpráv a propagandy Říši nepřátelských. Sám bratr Stuchlík se k ničemu nepřiznal a nikoho dalšího neprozradil. Odpykal si 4 týdny ve zlínském vězení a 14 týdnů v Uherském Hradišti. Když po válce vyplňoval sokolský dotazník ohledně vlastních perzekucí, do kolonky „zde stručně popiš svůj případ“ napsal: „Nebudu nic popisovat, poněvadž co jsem se snažil konat a co jsem konal, byla má samozřejmá povinnost Čecha a sokola, a nepovažuji za důležité se o tom rozšiřovat.“
Posledním případem týkající se jednoty Sokol Baťov je věznění mlynáře, bratra Josefa Ševčíka. Nevíme, kdy byl přesně zatčen, ale stalo se tak na udání. V Uherském Hradišti si odseděl dva měsíce za to, že semlel na černo tři vagony obilí a českým lidem tajně rozdával mouku zadarmo. Bratr Ševčík při výsleších plánovitě lhal a veškerá obvinění proti své osobě popíral. V Hradišti byl dvakrát souzen u stanného soudu. Na cele spolu s ním seděl další mlynář, Stanislav Láník z Věrovan.
Zdroje:
- Národní archiv, svazek: SWA-f.: ČOS, karton č. 340, 1945–1948
Zpracoval Martin Tilšar